Závěrečné vyjádření předsedy poroty Pavla Hubičky:
Vážené dámy a pánové,
14. ročník mezinárodního loutkářského festivalu Spectaculo Interesse se pomalu ale jistě stává minulostí. Byl to ročník s neobyčejně pestrým programem zastřešujícím mnoho podob loutkového divadla. K vidění byly inscenace z mnoha koutů Evropy, a to jak z produkce kamenných divadel, tak od souborů nezávislých i práce studentské. Kdo navíc chtěl, mohl sledovat divadelníky v ulicích, tvořit na workshopech, tančit na koncertech nebo debatovat o zhlédnutých inscenacích, třeba i s drzou holčičkou Fagi.
Pokud bychom se zaměřili na shodné rysy inscenací uvedených na letošním ročníku Spectacula Interesse, mohly by zaznít pojmy, jako jsou „hledání identity“ (například v inscenaci Filemon aneb OzlomKŔŔK domov nebo Pinokio), „mezigenerační vztahy“ (Umíš pískat, Joanno?, Červená Karkulka), dále „ztráta“ a „rozpad“ (Pojď sem, Král duchů ale i Kašpárek a zbojník) nebo „temnota“ (Temná komora, Krabat. Učeň černokněžníka). Dalšími tématy by také mohly být „strach“ a „osamění“ (viz například Sonia a Alfréd, Bezejmenný/Neznámý) nebo sousloví „narušené vztahy“ (jak jsme to viděli třeba v inscenaci Error 404, Kdo neskáče není holub aneb Zobáky sobě). Ale také „psychoanalýza“, „nitro“ nebo „sen“ (které byly leitmotivem inscenací Hic sunt dracones, Můj deník snů nebo Drákula – Lucyin sen). Možná je to dané covidovým přetrháním společenských a leckdy i přátelských či rodinných vazeb, možná je to temnými odstíny současného světa.
Vyprávěna byla řada známých a mnohokrát varírovaných příběhů, jako ten o Krabatovi, Drákulovi, Pinokiovi, Karkulce nebo o Malence, což jsou všechno těžké a temné látky. A jen v několika z nich na konci svitla naděje a jen některé byly okořeněné humorem.
Co se loutek týče, letošnímu Spectaculu Interesse překvapivě dominovaly loutky stínové. Viděli jsme ale také manekýny, marionety, plošné loutky, a dokonce unikátní variaci tradiční rakvičkárny, ale hrané s objekty!
Na druhou stranu, v programové nabídce se překvapivě objevilo jen několik titulů, které pracovaly s multimédii (jako byly Velký třesk, Temná komora a Barvy). Odvážný experiment Král duchů dokonce překročil samotné hranice divadla jako takového.
Upřímně řečeno, rozhodování poroty bylo v letošním ročníku velice těžké, protože se sešlo hned několik kvalitativně vyrovnaných inscenací, a poukázat jen na jednu z nich byl úkol takřka nadlidský.
Předtím než odtajníme letošní držitele cen, mi dovolte poděkovat celému organizačnímu týmu za to, že jsme se tu mohli po dlouhých čtyřech letech vynuce
